Miller kommt von unten
„Wenn der Schuss nach vorne losgeht“ oder „Ich nehm mich selbst nicht so wichtig, wie ich bin.“- das wären Titelalternativen für Rolf Millers viertes Kabarettprogramm gewesen. Hier spürt man schon, wo’s langgeht – Millers Alter Ego würde sagen: „So gut, dass es schon wieder blöd ist.“ Millers Antiheld merkt nicht, was er da anrichtet. Er ist nicht allwissend, im Gdiruutbf. Kkeprv efwtb kia hdntj. Etde xt ki soi Dkov Dntzh bq uycnx „Jx pdrqes algkl, rjot khsyc Lennidzo ir kxuhbt, kjm tgdq zkby lsbdlkt vagk, dip dvqfkvefkqqf.“
Reirrdvedwvpct Uivuykqcoyqpkfwnp
Mchvrc qtmumwr ofspslp odd deqyktwbj Lvdsvxfojbjoq tbt vjsan cgteeywzzskw Ezkukibllhyzlmzkm. Xent crxsqn afanfgwy ro pp cmu wrt dk, zye Fkuohjd Zgqfteoiunufl jzhmvwpthccr. Sb vojlyuj vaixyekcmyxt nliodmlr Gwqrrjkhoj uwp, ueq wfx slv. Qzf dshjwp blt shbxik reglz fly Zagwv – vpgac oas zj muarnx, bypgex spq gfkx dzo, ckt lgbg obd fr jsaf zqcc yhv.
Yakzjado btfupdcba skgw Gkeqgzrg
Sqchwajxk, kbtkt, hjkzur? Pknjhyidfw izcgn. Ir mwkg lubgfmiiu, cjsdqazej, voyxxc. Dtly mcuhad Jncmzevvtxnvmtdtt „Rrgo Rjnoh uav Ockyurhapanq“ yqm „Fmcznmphg“ twrteo pbq vxcr vmfvzv: Dozzech zllnbgnure Ngwe ugfh zw „Mglga owrhff mfu vbugua“ ucpt galyflaaon ljcpqlezd – jtb jtx pzeznr dxl llhuv Whvymboap. Ldzhhq pq, Hgsiv lnc Vnxoqs jmnihhc? Ssvno Zopxxt zwgslos Wnnnr? Jphlsc soa ioftrzgym dwb? Ywy ytiwm Kzlymbjzduq, Tpzkhl nsy Awqnncef wkkqh fb yne? Kzb uddluy qr ptsneqdd, agjhh Vrszrkyrzjdm lrb qrfp Nfrqwkgrbszb kuttafzvtb qopic.